Principy homeopatie

Principy homeopatie

Lékařská obec se neshoduje v názoru na užitečnost a účinky homeopatie, přesto není homeopatie jako taková vyloučena z medicíny. Její místo se v celkové sféře vědecké a institucionální medicíny liší v závislosti na konkrétní zemi a jejich socioekonomických možnostech.

Tak například, v západní Evropě si homeopatie zachovává svou popularitu, zatímco ve Spojených Státech jí přísluší jen okrajové místo. V “zemích třetího světa” je homeopatie preferovaným způsobem léčby a častokrát je podporována i Světovou zdravotnickou organizací, protože náklady na ni jsou v porovnání s klasickou moderní medicínou podstatně nižší. Je však třeba rozlišovat mezi lékařem – homeopatem a homeopatem bez lékařského vzdělání. Doporučuje se důvěřovat homeopatům s lékařským vzděláním, kteří jsou znalí celkové fyziologie, etiologie a metod diagnostiky.

Obecně je možné říci, že homeopatie je oblastí alternativní medicíny. Její vznik se datuje na konec 18. století, konkrétně do roku 1796 a spojuje se se jménem německého lékaře Fridricha Samuela Hahnemanna. Ten formuloval její základní principy a zákony.

Zákon podobnosti

Prvním a hlavním principem homeopatie zní: “similia similibus curantur”, volný český překlad by mohl znít: “podobné (neduhy) mají být léčeny podobným”. V překladě do srozumitelnějšího jazyka to znamená, že látka (substance), která zapříčiní určité symptomy u zdravého člověka, má sloužit jako léčivo u pacienta s podobnými symptomy bez ohledu na příčiny těchto symptomů. Tento princip je znám také pod označením “zákon podobnosti”.  Tento zákon je možné připsat už Hippokratovi žijícímu v 5. století před našim letopočtem. Později se v dějinách medicíny znovu objevil v spisech a hypotézách Paracelsových.

“Minimálna dávka”

Druhým principem, který bezprostředně navazuje na předcházející, je princip ředění a užívání účinné látky. Homeopatie předpokladá, že zmíněná účinná látka k tomu, aby mohla sloužit  jako účinné léčivo potřebuje být ředěná, zpracovaná prostřednictvím přidání vody, destilované vody nebo alkoholu.

Zvláštností homeopatie a homeopatik je, že to, co by vědecká farmakologie nazvala účinnou látkou nebo i jedem, je  tu ředěné, aby se koncentrace konkrétní látky co nejvíc snížila. Aby toho nebylo málo, homeopatie předpokladá, že čím více je konkrétní látka rozředěná, tím větší je její účinná síla. Oponenti a kritici se proto odvracejí od metod homeopatie, protože jak se zdá, tento její princip jde proti všem zákonitostem moderní vědecké chemie.

Holismus 

Slovo holismus označuje zaměření homeopatie, ta se usiluje vnímat nejen fyzickou stránku pacienta, ale člověka jako celek. To znamená, celek složený z fyzického těla, mysli a duše, přičemž mezi těmito jednotlivými složkami neexistují jednoznačně rozlišitelné hranice.

Jedna složka koexistuje, interaguje spolu s ostatními a spolu vytvářejí funkční celek. Nebo i méně funkční celek, který potřebuje znovu nabýt ztracenou rovnováhu. S tímto celostním přístupem homeopatie souvisí i její ambice přistupovat individuálně ke každému pacientovi, na základě celkového obrazu o jeho tělesném, emocionálním a duševním stavu. Homeopatická léčba se usiluje být šitá na míru každého pacienta.

Pavel

Zájem a starost o sebe a o jiné mě naučili dívat se na zdraví jinak - s úctou a přiměřenou vážností. V přírodní medicíně (hlavně v bylinkářství , při studiích a v používání léčivých rostlin) jsem našel moudrost, s jakou se dá dívat na přírodu a bohatství jejich darů.
Pavel

Written by Pavel View all posts by this author →

Zájem a starost o sebe a o jiné mě naučili dívat se na zdraví jinak - s úctou a přiměřenou vážností. V přírodní medicíně (hlavně v bylinkářství , při studiích a v používání léčivých rostlin) jsem našel moudrost, s jakou se dá dívat na přírodu a bohatství jejich darů.